Období karantény se třemi dětmi

Měla jsem teď možnosti zažít nepřetržitě bytí se třemi kouzelnými bytostmi celý měsíc doma.

Miluji je celým svým srdcem, každý je tak jiný a tak svůj. Jeden hodně empatický ale pořád nalepený na Vás, druhý si i sám pohraje ale ví přesně co od života chce a když to není, je docela těžko s ním vyjednávat a ta třetí bytůstka je ještě kuřátko, který je spokojený s plným bříškem.. Začátek karantény jdeš do toho s energií, s vervou, to dáme, užijeme si to .. prostě jen budeme, budeme spolu, hrát si, pohoda.. 

Aha, a pak se probudíš do reality:) Přistane ti do mailu info, co jako musíš každý den s tím prvňákem a druhákem udělat, aby jsi dohnala školu.. ehmmm oukej, učíme se tedy od 9 do 13 hod.. dobřeee. Pak teda uvařím, pak teda zandám a vyndám myčku.. jo večeři už udělá manžel.. pohoda.. první týden sice cítíš, že sil je o hodně méně, věci kolem tebe o hodně více.. ale jo dobrý.. 

Druhý týden, dětí už lezou po zdech, chodí spát později nežli ty.. chodíš do ledové vody ne jenom ráno.. piješ kafé každou druhou hodinu:) Pořád tě někdo kontaktuje, něco chce, chce aby jsi byla u všeho, vše viděla i to že oloupe mandarinku:) Pořád je vše ulepené, rozlité, špinavé..:).. Střídám dech, ledovou vodu a únik do lesa:)

Třetí týden toužím po jednom po tichu:).. uvědomuji si své hranice a jak se nechávám zhypnotizovat neustálýma informacemi, o tom jak by ses dostatečně měla věnovat svým  dětem, aby jako necítili křivdu, nebo že jako nemáš na ně čas, nebo že jako nechceš, nebo že jako na všem se v klidu dohodnout.. no tak já ti nevím, ale kde je teda ten čas pro mne, kde jsem tedy JÁ? 

Začínám jasně nahlas říkat NE, a jsem s tím v pohodě. Ne nechci si už hrát, NE nechci se koukat, NE nechci se mazlit. Být měsíc s dětmi doma je pro mne velmi náročné, očekávají pořád zábavu a že jim budu dělat ten cirkus.. děti jsou hodně v přítomnosti, mají na prvním místě ještě sebe, což je super schopnost, ale nám dospělákům už chybí. Proto se nechávám velmi často vtáhnout do těch automatických reakcí: podám, pomůžu, přinesu, pohraju, pomazlím, přichystám, poklidím.. a pak? a pak vyflusaná jdu spát s pocitem, že kde jsem přes ten den byla já?

V tom mi pomáhá velmi mindfulness, být laskavá k sobě, v náročných situacích si říkám:

• Co laskavého můžu udělat pro sebe?
• Snažím se nezapomínat na to, abych si našla každý den čas pro sebe, na to co dělám ráda, co mne dobíjí ( tanec, zpěv, procházka v lese, ledová voda, jóga)
• Každý den se zastavit na 3 hluboké nádechy a výdechy.
• Každý den si vychutnat na terase kávu.
• Připomínám si své hranice a slovíčko NE.
• Snažím se vědomě nekonat, nezasahovat do situací, které se mohou vyřešit samy.

Toto je pár nápadů jak to ve zdraví a psychické pohodě přežít:) A které pro mne byly stěžejný!

Uvědomila jsem si, že nesmím zapomínat na sebe, když budu plná energie JÁ, když budu dělat to co mne rozsvěcuje a vyhradím si čas pro sebe, neznamená to, že jsme hned špatná máma, neznamená to, že dítě musí mít moji 100% pozornost. Je dobré být mámou v režimu: "dostupná" (tak jak o tom krásně píše Verunka Hurdová), ale nesnažit se dětem dělat ten cirkus a zábavu každý den, na úkor sebe:)

Někdy člověk musí být vystaven "extrémním situacím" aby si pár věcí uvědomil, a hlavně to, že každý sám za sebe nese zodpovědnost. Zodpovědnost za svůj čas, za svůj rozvoj, za svoje dobití baterek:)

Přeji Vám všem krásné bytí se sebou a s rodinou:)

Marta