HOĎ SE DO KLIDU VE STŘEDU!!

Co nás čeká?
🍃 cviky na regulací naší nervové soustavy, které nás dostanou do relaxace a uvolnění, podporují samoléčení těla (dechové cvičení, jemné cvičení těla, zvučení)
👍 vytvoření v těle bezpečného prostoru, který je stěžejní při vnímání sebe ve světě, vidění svých automatických modelů chování.
🧘‍♀️ prvky mindfulness a vedená meditace, vizualizace
☕ vstupní brána k sebepéči a jak se opečovat, aby naše tělo i mysl si opravdu odpočinuly 😉
😅 bude i legrace

Uvolnění těla i mysli nám pomáhá se přiblížit a více se propojovat s bezpečným místem v nás. 

S místem, kde se nachází kvality:
〰️ zvídavosti
〰️ klidu
〰️ odvahy
〰️ důvěry
〰️ tvořivosti
〰️ propojenosti s ostatními
〰️ objektivity
〰️ otevřenosti a jasnosti
Budeme se snažit podstoupit od hodnocení, které nás do tenze velmi často dostává a oddaluje nás od kvalit bezpečného místa.
Udělejte si v týdnu hodinku pro sebe na sebepéči.
Těšíme se na Vás,

Marta 

NENÍ DŮLEŽITÉ CO ALE JAK!!

Není důležité, zda jdu na procházku, zda si jdu zaběhat, zda jsi jdu po práci lehnout do parku, pokecat si s kámoškou.. nebo cokoliv jiného..
Co je důležité je JAK!! Zda jsem v přítomnosti a bdělé vnímám TEĎ A TADY!!
🏃Můžu jít běhat a pořád sledovat hodinky, kolik jsem spálil kalorií, jaké mám tempo a kolik km jsem uběhl... Jsem v tenzi a nevnímám ani kudma běžim
🌳Můžu si jít lehnout do parku a v hlavě si promítat hádku se šéfem nebo co vše ještě doma musím udělat.. často hlava zvítězí a narůstající tenze v mysli nás vyburcuje, že ležet nemůžeme a raději teda jdeme něco dělat
👩‍❤️‍👩 Můžu si jít pokecat s kámoškou ale vůbec jí neposlouchat nebo se tak ztotožnit s příběhem, který nás totálně emočně pohltí a vyštavi, místo toho aby nás společně propojil
Ale když jsme v bdělé pozornosti přítomného okamžiku, tak jsme:
🌬️Se svým dechem, který jen pozorujeme nebo jej směřujeme do zad, do nohou
👂 Slyšíme zpěv ptáků, šum koruny stromu
🌳 Vidím třpyt stromů ve slunci
🌪️ Vnímám závan větru jak mne hladí po tváři či roztancuje mé vlasy
👃jak to venku či v místnosti voní
👩‍❤️‍👩Naslouchám lidem co říkají a vytvářím prostor pro možnost sdělení a vnímám u naslouchání i sebe co to se mnou dělá a jsem u rozhovoru v propojení se sebou s dechem nebo se smysly..
V bdělé přítomnosti jsem teď a tady a nezahlcuji se myšlenkami na minulosti nebo budoucnost.. vychutnávam si všemi smysly to co se odehrává zrovna teď..
Když jsme v teď tak vidím i to jak se vše z minuty na minutu mění..
Tomu já říkám psychohygiena.. není důležité co dělám ale jak to dělám.. protože když jsem v prožitku a vnímám co dělám, tak si můžu odpočinout i u vaření 😁

Neznám ani jednu dobrou mámu!!

tím jsem zakončila kurz pro maminky ..
Nastalo pobouření.. hodně žen to zvedlo ze židle!
Cože?? My tady vidíme 10 dobrých maminek..!!! My jich známé hodně!!
Jo tak to já taky vidím.. vidíme to stejně.. ale ani jednou jsem na žádném kurzu neslyšela ani jednu ženu říct o sobě: JSEM DOBRÁ MÁMA!!!
Nejde tak ani o to jak nás vnímají ostatní, ale jak se vnímáme my samy!! Jak my samy se k sobě vztahujeme!!
Říkáš si : JSEM DOBRÁ MÁMA?
Nastalo ticho.. měla jsem husí kůži až na zadku..
Co to s tebou dělá, když si jen pomyslíš, že by sis to mohla o sobě myslet? Když si to o tobě myslí druzí, tvoje dítě ( které zrovna třeba není v pubertě.. toto je jiný level😁) tak proč né ty?
Tak to zkusme spolu!!!
〰️Odpustit si vše co jsme neustálý, nezvládly..!!
〰️Pochválit se za to co jsme ustály a zvládly..!!
To co si o sobě myslíme a jak se k sobě vztahujeme má veliký vliv na naši nervovou soustavu, na vnímání sebe ve světě, na probouzení k sobě laskavosti a soucitu.. což nás vede k soucitnému pochopení ostatních bytostí..
I PŘES VŠECHNO: JSEM DOBRÁ MÁMA!!!
#JSEMDOBRAMAMA 

Polyvagální teorie

jak se dneska máte?

Jak se cítí Vaše tělo?

Jak jste dneska spali?

Dáváte přes den pozornost svému tělu? Vnímáte, zda se objevuje bolest či napětí ve Vašem těle?

Stav těla ovlivňuje myšlenkové pochody, nálady a vnímání života.
Nemůžete se cítit dlouhodobě klidní, zvídaví, laskaví vůči sobě, když tělo a nervová soustava jsou v tenzi. Často zkoušíte něco změnit ale dlouhodobě u toho neumíte zůstat? No jasně, nervový systém je zahlcený a změnu dlouhodobě neudrží.

Přehlcený nervový systém se projevuje:

na úrovní těla:

- nespavostí

- ztuhlostí kolem krční páteře či trapézů

- bolestí zad

- skřípáním zubů

- bolesti žaludku

- špatného zažívání

- častý chrapot

- tinnitus

- bolestí očí

na úrovní mysli:

- vyhoření

- disociace (odpojení se)

- opakující se myšlenky

- strachy

- nic mně nebaví

- chci utéct

- nemá to smysl

- chci, ale...

- musím

Když toto vše cítíte, není v těle ani v mysli prostor pro změnu. Vaše nervová soustava intenzivně jede v modu dělaní a nemá prostor pro změnu.

Na kurzu Klid v mysli i těle, ladíme náš bloudivý nerv (nejdelší nerv v našem těle, který je zcela autonomní a ledacos má na starosti- o tom si více řekneme na první lekci). Kurz je velmi praktický, budeme se učit jemné cviky, kterými přímo ladíme našeho bloudiváka a tím uvolňujeme naše tělo i naší mysl. Dostáváme se do parasympatického modu, který má blahodárný vliv na naše tělo.

Laděním bloudivého nervu podporujeme:

- uvolnění ztuhlosti
- samoléčebné schopnosti
- vytváření vnitřního pocitu bezpečí

- uvolnění, relax

- vytváření prostoru v těle i v mysli


Na jaká cvičení se můžete těšit?

- dechová cvičení

- automasáž

- jemná a velmi jednoduchá práce s tělem

- zvučení

- vedená meditace

Udělejte si čas pro sebe.

Za mne je to ta nejlepší investice!.

Být viděn a slyšen!!

To je asi nejčastější věc, po které mnozí z nás touží. Touží po tom i naše děti jak ty reálné tak ty v nás, které v dětství viděné a slyšené nebyly. Častým přehlížením vnitřní bolesti a zranění.. když pláčeme, voláme tím o pomoc a ve společnosti není zvykem dát tomu prostor.. bezpečný prostor na vyjádřen tohoto prožitku. 

  • Často od toho chceme utéct, opravit to, ukončit tento proces utrpení.
  • Často dáváme rady, útěchu, lítost nebo ten proces zakážeme aby se odehrál.

 Tím potvrzujeme druhému, že s ním není něco v pořádku, že je divný, pochroumaný, nepřijatý. Když ale dopřejeme tomu druhému PROSTOR, který je bezpečný, který není hodnotící.. prostor na odžití si toho se vším všudy, že se jen může odehrát.. prostor bez radění, bez komentování, PROSTOR JEN BYTÍ.. TAK SE TO MŮŽE STÁT.. V TOMTO PROSTORU JE TOTIŽ PŘIJETÍ. PŘIJETÍ TOHO, ŽE SE TO DĚJE A JE TO TAK JAK TO JE A NIDKO NENÍ ŠPATNĚ!!

Je skvělé mít kolem sebe někoho kdo ti ho dopřeje v dětství ale i v dospělosti.. někdo kdo tě vidí i slyší když voláš, když trpíš, pláčeš a jsi bolavý. A NECHCE tě opravit, hodnotit, radit ALE JE S TEBOU aby sis to jen mohl odžit!!

Já je mám... Díky  

TO JE ALE HAWAII!

Komentuje mne soused, který vyšel na zahradu a vidí mně.. při dělání (z jeho úhlu pohledu) NIC...nebyla jsem v módu dělání ale v módu jemných cviků na bloudivý nerv.. Mód dělání je v dnešní společnosti glorifikován nebo brán za samozřejmost.. ale mód odpočinku, meditace, tonizovaní bloudivého nervu v průběhu dne, je brán za něco divného, hodnotícího.. "no jo ty nemáš asi co dělat co? já mít tvůj život, nemám čas.. víš kolik toho mám...?? Máme toho všichni stejně, pořád se bude něco dít.. pořád máme spoustu práce a povinností.. a o to je důležitější, potřebné a uzdravující se zastavit a ladit svou nervovou soustavu.. Pak se dozvíme, že z ničeho nic máme zdravotní problémy, život nám utekl mezi prsty a jsme uhonění jako myši v kolečku. Tak doražte příští pátek dělat "NIC" a přitom tak MNOHO!! Doražte si užít HAWAII se sebou a se svou nervovou soustavou v jemnosti a laskavosti! 

KLID V MYSLI I V TĚLE (Rovnováha nervové soustavy, polyvagální teorie) Cyklus 4 setkání.  

Znáte to?

Stejná situace ale jiná reakce? Znáte to.. když zažijete stejně náročnou situaci ale po každé na ni jinak reagujete? Třeba dětský pláč, nebo konflikt s partnerem či šéfem? Jednou se nám to podaří ustát a jsme v klidu a jindy se nás to dotkne, reagujeme bojem nebo útěkem. 

Hodně často se povídá o zdrojích.. záleží jestli máme přebytek (jsme odpočatí, dobře jsme se vyspali) nebo máme deficit.. což s tímto plně souhlasím.. když nemáme dost energie, velmi často sklouzáváme k automatickým reakcím obrany.

Další úrovni je pro mně fakt, že je důležité odkud vycházím.. zda vycházím ze zranění či z prostoru pozorovatele (self), který kouká na tu věc bez hodnocení. 

Co můžu chápat jako zranění? 

Když mám pocit:

  • nikdo mne neslyší, nejsem slyšena 
  • nejsem viděna
  • jsem na to sama 

To v nás vzbuzuje pocit beznaděje, zoufalství, jsem k ničemu...Když se mi podaří se s tímto neztotožnit a naučit se vycházet z pozice self (zvídavosti, otevřenosti, bezpečí, důvěry, klidu, nehodnocení) je to pro mne velký zdroj, který může obejmout naše zranění a pochopit, že ten pocit se v nás jen probouzí a je už v nás dost dlouho (z dětství) a aktuální situace v nás jen to zranění probudila. K tomu pochopení nás vede IFS terapie, která dle mého dělá totální zázraky ve všech směrech.. probouzí soucit k sobě i k ostatní.. více pochopení, že mnoho lidí jedná ze zranění a ne z prostoru, který nezahrnuje soudy ani hodnocení. Nenechat se vláčet bolesti a odlepovat se od těchto pocitů aby nás nepohltily ale jen vnímání, že tam jsou a jsou pouze jednou z mých části, které si sami už můžeme opečovat. Je to pro mně zázrak a cesta poznání a pochopení sebe i ostatních.

#ifs #zraneni #terapie #self #pozorovatel #nehodnoceni 

Začni s tím co máš!

Mnohdy po něčem toužíme.. chceme zahradu a žít v přírodě, nebo pracovat s lidmi, nebo se více zastavovat a být přítomni, nebo zhubnout, nebo něco pěstovat.. ale odradí nás pak ta cesta.. vidíme už vysněný cíl ale cesta dlouhá, náročná.. nemáme čas, finance.. a máme spoustu strachů, obav, hodnocení.. Co tak začít s tím co máš a nečekat na něco? Chceš začít pěstovat ale nemáš zahradu? Začni sázet na balkoně. Chceš se více hýbat? Vysedni pár zastávek dřív a dojdi pěšky. Chceš žít v přírodě? Začni ji jen častěji navštěvovat. Chceš být více v přítomnosti se sebou a s rodinou? Zastav se jen u rozkvetlého stromu a vnímej jeho vůni.. nebo si vychutnej ranní čaj. Zeptej se děti kdy se cítili přes den šťastný nebo smutný. Chceš více vnímat své tělo? Tak jej začni více hladit a masírovat. Chceš pracovat s lidmi? Tak udělej pár setkání .. jen tak na pokec Chceš se začít otužovat? Začni sprchou od nohou. Stačí začít s málem.. s tím co mám a neklást si sám sobě hned na začátku překážky.. ono totiž nejčastěji my sami jsme si největší překážkou. 

To málo už totiž dělá zázraky! 

Koukni na svůj život ze shora

toužili jsme po místě, kde budeme moct tvořit, mé kurzy a Pavel tvořit věci ze dřeva, po místě kde bude příroda, kus zahrady, bezpečný prostor na bydlení, kde se děti budou moc sami pohybovat do školy, ze školy, do parku.. mít komunitu lidí, se kterými se cítíš dobře, znáš se. Představovali jsme si kus pozemku, lesy, přírodu.. po kurzu s Ondřejem Landou, který nás učil pozorovat neustále sebe a své tělo jakoby ze shora.. ( což mimo jiné je neuvěřitelná praxe) jsem se dneska koukla ze shora na svůj život a cítila jsem vděčnost.. přece už se to děje, teď.. není to v místě, které jsme si představovali ale je to v přímo v místě, ve kterém žijeme v Praze. Máme svůj druhý domov Prostor Prádelna, kde tvořím svoje kurzy, kde Pavel tvoří vlastníma rukama nábytek domů, kde tancujeme s ženami ale i s dětmi v garáži, kde se tvoří propojení a sounáležitost s rodinkou i s lidmi z venku.. Vilík chodí ze školy pomáhat tátovi, holky chodí do garáže tančit..VDĚČNOST!!Už jenom slepice a včely.

Neustrňme ve své představě ale KOUKEJME na svůj život ze shora.. jak žijeme? třeba se to už děje.. nebo třeba zjistíme, že jdeme opačným směrem nežli chceme.. #koukninasvujzivotzeshora 

Období karantény se třemi dětmi

Měla jsem teď možnosti zažít nepřetržitě bytí se třemi kouzelnými bytostmi celý měsíc doma.

Miluji je celým svým srdcem, každý je tak jiný a tak svůj. Jeden hodně empatický ale pořád nalepený na Vás, druhý si i sám pohraje ale ví přesně co od života chce a když to není, je docela těžko s ním vyjednávat a ta třetí bytůstka je ještě kuřátko, který je spokojený s plným bříškem.. Začátek karantény jdeš do toho s energií, s vervou, to dáme, užijeme si to .. prostě jen budeme, budeme spolu, hrát si, pohoda.. 

Aha, a pak se probudíš do reality:) Přistane ti do mailu info, co jako musíš každý den s tím prvňákem a druhákem udělat, aby jsi dohnala školu.. ehmmm oukej, učíme se tedy od 9 do 13 hod.. dobřeee. Pak teda uvařím, pak teda zandám a vyndám myčku.. jo večeři už udělá manžel.. pohoda.. první týden sice cítíš, že sil je o hodně méně, věci kolem tebe o hodně více.. ale jo dobrý.. 

Druhý týden, dětí už lezou po zdech, chodí spát později nežli ty.. chodíš do ledové vody ne jenom ráno.. piješ kafé každou druhou hodinu:) Pořád tě někdo kontaktuje, něco chce, chce aby jsi byla u všeho, vše viděla i to že oloupe mandarinku:) Pořád je vše ulepené, rozlité, špinavé..:).. Střídám dech, ledovou vodu a únik do lesa:)

Třetí týden toužím po jednom po tichu:).. uvědomuji si své hranice a jak se nechávám zhypnotizovat neustálýma informacemi, o tom jak by ses dostatečně měla věnovat svým  dětem, aby jako necítili křivdu, nebo že jako nemáš na ně čas, nebo že jako nechceš, nebo že jako na všem se v klidu dohodnout.. no tak já ti nevím, ale kde je teda ten čas pro mne, kde jsem tedy JÁ? 

Začínám jasně nahlas říkat NE, a jsem s tím v pohodě. Ne nechci si už hrát, NE nechci se koukat, NE nechci se mazlit. Být měsíc s dětmi doma je pro mne velmi náročné, očekávají pořád zábavu a že jim budu dělat ten cirkus.. děti jsou hodně v přítomnosti, mají na prvním místě ještě sebe, což je super schopnost, ale nám dospělákům už chybí. Proto se nechávám velmi často vtáhnout do těch automatických reakcí: podám, pomůžu, přinesu, pohraju, pomazlím, přichystám, poklidím.. a pak? a pak vyflusaná jdu spát s pocitem, že kde jsem přes ten den byla já?

V tom mi pomáhá velmi mindfulness, být laskavá k sobě, v náročných situacích si říkám:

  • Co laskavého můžu udělat pro sebe?
  • Snažím se nezapomínat na to, abych si našla každý den čas pro sebe, na to co dělám ráda, co mne dobíjí ( tanec, zpěv, procházka v lese, ledová voda, jóga)
  • Každý den se zastavit na 3 hluboké nádechy a výdechy.
  • Každý den si vychutnat na terase kávu.
  • Připomínám si své hranice a slovíčko NE.
  • Snažím se vědomě nekonat, nezasahovat do situací, které se mohou vyřešit samy.

Toto je pár nápadů jak to ve zdraví a psychické pohodě přežít:) A které pro mne byly stěžejný!

Uvědomila jsem si, že nesmím zapomínat na sebe, když budu plná energie JÁ, když budu dělat to co mne rozsvěcuje a vyhradím si čas pro sebe, neznamená to, že jsme hned špatná máma, neznamená to, že dítě musí mít moji 100% pozornost. Je dobré být mámou v režimu: "dostupná" (tak jak o tom krásně píše Verunka Hurdová), ale nesnažit se dětem dělat ten cirkus a zábavu každý den, na úkor sebe:)

Někdy člověk musí být vystaven "extrémním situacím" aby si pár věcí uvědomil, a hlavně to, že každý sám za sebe nese zodpovědnost. Zodpovědnost za svůj čas, za svůj rozvoj, za svoje dobití baterek:)

Přeji Vám všem krásné bytí se sebou a s rodinou:)

Marta